Den 99
Bezejmenná
vesnička -> Nyuang Shwe (Jezero Inle)
Probuzení
přišlo přesně v šest. Děda, který v domě žil, přišel na
naše patro, řekl něco v jejich jazyce a rozrazil dveře na verandu, aby nás zalil ranním světlem. Rozlepil jsem oči a mezi příčkami
zábradli jsem viděl vesnický život v plném proudu. Povozy tažené
kravami s vozkami okolo deseti let projížděly hned pod naším
domkem a ženy s pestrobarevnými šálami se staraly o všechnu
práci, kterou bylo potřeba udělat. Skupinka dětí hrála
zdejší oblíbenou hru – položíte chomáč gumek do vlasů na
zem a kopete do něj. Vždy, když se nějaká uvolní, máte bod. Jedna holčička ze skupinky, měla na zádech v šátku svého malého bratříčka, to ji ale ve hře nijak neomezovalo. Z protějšího domku na nás
mával prcek s jeho mamkou a my si mohli naplno užít palačinky s
banánem, které pro nás připravili ke snídani.
Následující
část přípravy už nebyla ani zdaleka tak příjemná a musel jsem
se postupně nasoukat do neschnoucích plavek, trička a pohorek.
Ráno to nevypadalo na déšť, ale všude kolem nás se převalovala
mračna a tak jsme kus cesty ušli v mlze, než jsme se vynořili a
začali si užívat zachraňující slunce. Krajina v téhle části
Barmy mi vůbec nepřipomínala jihovýchodní Asii, místo džunglí
tady stromy pokrývaly listnaté a jehličnaté stromky. No a pak všude byla červená hlína, která i přes
relativně suché počasí parádně klouzala.
Napojili
jsme se na klasickou stezku vedoucí k jezeru a tím pádem jsme po
cestě potkali další skupinky. Ptal jsem se našeho
průvodce, kolik má agentura, se kterou jsme vyšli, průvodců a
jeho odpověď, že třicet, mě docela zarazila. Obzvláště, když
podobně velké agentury jsou dvě a kromě nich v Kalaw funguje
ještě mnoho menších. V horách tak najednou bývá i několik set
turistů a tahle oblast určitě není tou nedotčenou Barmou, kterou
jsem si tak krásně představoval. Po asi čtyřech hodinách svižné
chůze jsme sešli lesem k rovině obklopující jezero, dali si oběd
a naskočili do loďky.
Proplouvali
jsme kanálem a po cestě jsme po vzoru japonců fotili vše, co
vypadalo alespoň trochu zajímavě. Na mnoha obrázcích jezera Inle
je zobrazena žena v tradičním oblečení, stojící na přídi
lodi a pádlující pomocí nohou. Tuhle techniku jsem ale viděl jen
na jedné loďce. To co se dělo okolo ale bylo neméně zajímavé. Jedni převáželi něco, co vypadalo jako hromady mechu a další mlátili
za pořádného šplouchání dlouhými tyčemi do vody - což jsem až později zjistil, že bylo také "pádlování". Bohužel
všechno bylo v dálce a když přišel déšť a schoval jsem se pod
bundu, netrvalo dlouho a monotónní zvuk motoru mě ukolébal ke
spánku.
V
turistickém městečku na břehu jsem se přidal ke španělům a
korejce při cestě za hotelem. Ceny ale ani zdaleka nepřipomínaly
můj sen a prošel jsem snad deset míst, než jsem našel něco
rozumného za dvanáct dolarů. Hold musel zbytek výdajů jít
stranou a šetřit bylo potřeba na jídle, což tady naštěstí
není vůbec problém. Skoro ve všech hotelech se zrovna
připravovali na hlavní sezónu, přistavovali další budovy,
opravovali koupelny,... bruska zněla ze všech stran, obohacovaná
jen o nikdy nekončící blábolení z nedalekého chrámu.
"Inama
buja nomenkaja muja ujaja ooo rubenkaja nija amuni ina mavaa ..."
od
rána do noci, od noci do rána
Žádné komentáře:
Okomentovat