Den 105
Yenan
Gyoung – Pyay
Zase
se ozvaly školní povinnosti a nastal čas se na chvíli zastavit a
pohnout s diplomkou. Což se lehce řekne, ale hůř dělá, když
vám na notebooku přestanou fungovat některé klávesy. On by to
ani nebyl takový problém, kdyby jedna z nich nebyla součástí
vašeho hesla. Musel jsem si sehnat externí, což naštěstí nebyl takový problém. Ale sehnat si dobrou externí klávesnici,
to už problém byl. I když jsem našel obchod s počítačovým
příslušenstvím, všechno byly jen padělky. A tak
i když jsem si koupil klávesnici DELLux a myš SONY, po pár
hodinách práce jsem se jen horko těžko bránil nutkání je
rozmlátit o zeď.
Povedlo
se mi zničit jen levý shift, který většinu času prostě
nešel zmáčknout. O CTRL ani nemluvím. Byl jsem ale v internetové
kavárně, kde jsem nemohl dělat takový bordel. Zapovídal jsem se
s chlapíkem, který uměl docela solidně anglicky a hlavně hodně
dobře rozuměl. Což dávalo smysl jakmile mi prozradil, že je tady
jen na návštěvě a že žije v Seatlu. V Barmě mají takový
krásný systém (ne nepodobný mnoha filmům a knihám), kdy
existuje státní loterie o pasy. Když se přihlásíte, máte
teoretickou šanci vyhrát pas a jízdenku do zemí zaslíbených. No
a tenhle chlapík měl asi pekelné štěstí, nebo někoho pekelně
hutně podplatil, to už jsem se ale nedozvěděl.
K
večeru mě vyzvedl recepční z hostelu a odvezl na zastávku, abych
si mohl užít pár hodin v autobusu při noční cestě do Pyay,
městě jehož název nikdo pořádně neumí vyslovit a tak ho
angličané během dob kolonií prostě přejmenovali.
Žádné komentáře:
Okomentovat