Opuštěné pláže Barmy

Den 107

Pláž Ngapali

Další vystoupení z busu a další útok taxikářů. Tentokrát jsem ale odolal a vydal se nejdřív do kavárny na snídani, po nekončících dnech započatých vajíčkem s toustem jsem si dal pauzu a tím pádem nudle. S vajíčkem. Ale aspoň nějaká změna. Dostal jsem k tomu i polívku, ale po jedné lžičce a podivné rybí pachuti v ústech jsem se rozhodl, že tohle není nic pro mě.

Taxikář mi nakonec nabídl cestu za čtyřicet korun, což mi přišlo jako rozumná cena za patnáct kilometrů jízdy. Když jsme dojeli až na pláž, snažil jsem se najít si nějaké rozumné ubytování, protože cenově jsem se klidně mohl dostat přes sto dolarů za noc. Po procházce po pláži, kde všude právě dostavovali nové luxusní rezorty pro bohaté turisty, jsem nakonec skončil v jednom ze starších rezortů, který zrovna přestavovali. Čtyři z původních chatek byly stále k dispozici, usmlouval jsem to na hluk ze stavby a za polovinu ceny jsem si hodil batoh na postel v klimatizovaném pokoji s výhledem do palmového háje na pláži – a s tím jsem určitě neměl problém.

Krom maximálně deseti turistů byla pláž naprosto opuštěná a všichni se připravovali na příchod sezóny. Když jsem po půl hodině chůze dorazil na druhou stranu pláže do restaurace vybudované na kamenitém ostrůvku, uvítala mě obsluha s tím, že ještě nemají otevřeno, ale že si se slevou můžu dát teplé pivko. To jsem byl ochotný překousnout a tak jsem u pivka pozoroval, jak lakují stoly a napravo pomalu klesá slunce na pohodové pláži lemované palmami.

Potkal jsem se s dalším nizozemcem, tentokrát Johnem a tak jsem měl možnost se opět trochu opít z koktejlů za třicet korun v místní rybí restauraci. Spánek přišel velmi lehce.