Cyklistické oslavy jubilejního stého dne

Den 100

Nyuang Shwe (jezero Inle)

Je to tady, výročí. Sto dní mimo českou Republiku a sto dní na cestách – zatím dobrý. Žádnou oslavu jsem nechystal, i když celý den tak možná trochu vypadal. Do dne mě přivítalo slunečné počasí, chlapík vyřvávající z nedalekého chrámu a vynikající snídaně v hotelu Aquarius. I když jsou tady ceny trochu vyšší, než bych si představoval, ten komfort za to stojí.

Poptal jsem se v hotelu, kde se tady v okolí dá půjčit dobré kolo a vydal jsem se na průzkum. Hned v prvním obchůdku mi za dvacku nabídli docela pohodového japonského arábka s přehazovačkou a tak nebylo moc nad čím přemýšlet. Vyjel jsem na východ za vinicemi v resortu Red Mountain a jeho krásnému výhledu. Výhled však dalece převyšoval kvalitu vína a to jsem poznal i já. Moc jsem se tam nezdržoval a pokračoval jsem dál v cestě. Z nějakého důvodu jsem se rozhodl to otočit a radši si prohlédnout levou stranu jezera, což byla možná chyba, protože jak jsem se dozvěděl později, to nejlepší jsem nechal před sebou. Dalo se prý dojet do vesničky a pak se nechat i s kolem převést na druhou stranu jezera.

Ale co už, měl jsem v plánu relaxovat a toho jsem dosáhl. Blátivou cestou lemovanou stromy jsem dojel k chrámu v kopcích, sedl si na okraj vybetonované části a četl si. Za chvíli si ke mě přisedl mladík asi mého věku a koukal se, co dělám. Když jsem v kindlu překlopil na další stránku, ozvalo se zleva jeho „ahaaa“ a tak jsem mu ukázal, jak to všechno funguje. Spočítal si, kolik mám knížek a pak jen pozoroval. Když jsem si četl a pročesával si prsty bradku, začal si k mému pobavení své tři chlupy na bradě česat stejně. Doufám, že tady nevytvořím nějakou novou módu.

Seděl vedle mě tiše snad hodinu, než jsme se oba vydali svou cestou. Ráno jsem se zapomněl namazat krémem, takže jsem se touhle dobou už krásně spálil a byl jsem rád, že jsem dojel do města a mohl se schovat pod střechou. Hned po přejetí mostu nad kanálem plným turistických loděk jsem to zapíchnul v čajovně a dal si za dvanáct korun dva kousky koláče a čaj s mlíkem. Nemůžu si prostě pomoct, ale ceny v místních restauracích jsou naprosto směšné a úžasné, takže se s nimi asi budete setkávat i nadále. Hlavně i když jsem uprostřed druhého nejturističtějšího místa v celé Barmě, stejně mi účtujou stejnou cenu jako místním.

Později jsem opět potkal španělský pár a domluvili jsme se na večeři a programu na další den. Rozhodl jsem se, že projížďku na loďce po jezeře nakonec přeci jen nevynechám.