The Loop: Den první, zahřívací

Den 72

Tha Khaek -> Tha Lang

Ráno nás čekalo nemilé překvapení, kdy se novozélanďani rozhodli, že na to kašlou. Omlouvalo je jedině to, že slečna celou noc strávila v objetí záchodové mísy. No a další nemilé překvapení bylo, že celou noc pršelo a rozednění na tom nic nezměnilo. Všichni jsme si však zachovali dobrou náladu (v rámci mezí) a po snídani vyrazili směrem z města.

Nějak jsem se zapomněl podívat, kudy to vlastně máme jet, ale najít cestu bylo nakonec hodně přímočaré a měli jsme s sebou i mapku z ubytování. Asi bych měl ale trochu více popsat, co nás vůbec mělo čekat. The Loop, La Rouple, Okruh,... jedná se o docela profláklou trasu začínající a končící v Tha Khaek uprostřed Laosu. Většinou se dá rozumně stihnout za tři dny a zahrnuje asi čtyři hlavní atrakce – spousty menších jeskyní první den, šílenou projížďku rozestavěnou cestou den druhý a 7 km dlouhou jeskyni skombinovanou s krásnými horskými serpentinami a návratem zpět v den třetí.

Kdyby nepršelo a všude nebyly záplavy, určitě bychom chtěli všechno si projít, takhle jsme ale neměli zrovna moc náladu. Přesto jsme se však rozhoupali k návštěvě hned první atrakce, kterou byla Jeskyně Budhů. Z nějakého důvodu do ní někdo ukryl stovky a tisíce sošek budhů a pak ji náhodně objevil jeden z místních, který se tím stal celebritou vesničky, protože zajistil příjem peněz a turistů. Jeskyně měla dvě části, k jedné vedlo betonové schodiště a bylo zakázáno v ní fotit, ta druhá byla dostupná jedině loďkou. Jelikož ale voda sahala prakticky až ke stropu, tahle část nám zůstala zapovězena.

Při odjezdu po kamennité cestě se zase projevil problém s řetězem, který jsem si potřeboval někde přitáhnout. Protože jsem zapomněl, kam jsem si v batohu dal nářadí (i když až tak velký ten batoh není), potřeboval jsem někde najít servis. Nejvíce se servisu podobal domek, kde si děti zrovna opravovaly kolo. Povedlo se mi jakž takž motorku opravit, aby mi za chvíli začal padat řetěz znovu. To už jsem našel raději pořádný servis a zjevně pořádně zhuleného chlapíka, který si v něm stavěl šíleně barevnou motorku. Za plentou poskakovaly jeho dvě malé dcery, které do mikrofonu občas zpívaly na hrající songy a občas náhodně tančily. Hulení si tatínek zjevně nenechával jen pro sebe.

Oprava taky nebyla zrovna nejkratší a tak než jsem dojel k ostatním, kteří mezitím obědvali, uběhla nejmíň hodinka. Narazili jsme však na další značku k jeskyni a chlapíka, který nám navrhnul, že nás za pár korun skz ni proveze lodí. Jeskyní totiž protékala řeka a touhle dobou docela svižně. Samotná jeskyně nebyla až tak úžasná, ale o zážitek se nám postaral průvodce, když nám navrhnul, jestli si nechceme zaplavat. Po prozkoumání proudu se nám do toho zrovna moc nechtělo, když nám ale dokázal bezpečnost, naskákali jsme spolu s Maxem a Karlem do vody. No a netrvalo dlouho a zeptali jsme se, jesli se dá proplout celou jeskyní.

Za euforických výkřiků jsme se plavili okolo stěn jeskyně a snažili se držet se co nejvíce uprostřed, kde jsme očekávali nejhlubší vodu. Hned za „východem“ z jeskyně jsme počkali na loďku, vedle které jsme pak dopluli až na začátek naší plavby a naskočili zpět na motorky. Převlékat se samozřejmě nemělo smysl, vyjížděli jsme za deště, takže jsme na sobě měli vlastně jen plavky. Zbytek cesty už proběhl bez větších potíží či zážitků a horskou cestou jsme dojeli až k ubytování v nově postaveném hotýlku čerstvých novomanželů a tím pádem k ubytování v parádních bungalovech za supr cenu.