Den 70
Sevanahket ->
Tha Khaek
Docela dost na
sobě poznávám nízkou frekvenci konzumace alkoholu. Jakmile si za večer dám tři
piva, hned mám další den kocovinu. Budu s tím muset začit asi
něco dělat. Každopádně jsem se ráno chtěl přidat na chvíli k
motorkářské skupince, jednomu z nich ale nešla nastartovat
motorka a tak nastoupilo lano – přivázali ji za nejsilnější
stroj (Honda GT125, nebo tedy čínský padělek) a vyrazili k nejbližšímu servisu. Jako obvykle
to bylo maximálně 100 m.
Trochu jsem si
pohrál i se svým křápem a pročistil kabely v předním světle.
Po mé úpravě samozřejmě přestal fungovat klakson, ale aspoň mě
to nelákalo dělat bordel. Jelikož kolegové si nechali všeobecně
opravovat motorky, rozhodl jsem se trochu se porozhlédnout po okolí
a po staré koloniální architektuře z dob Francouzské Indočínské
říše. Nejzajímavější byl asi kostel, ale celkově centrum
působilo na místní poměry velmi kultivovaně – dokud jsem tedy z centra trochu nevyjel. Pak už to byl zase klasický Laos.
Chtěl jsem si
sehnat novou pneumatiku na zadní kolo, ale ani tady jsem neměl
šanci sehnat nic v mé “velikosti”. Spokojil jsem se tedy s
novou žárovkou do předního světla a jel jsem zpět do servisu
přidat se ke gangu. Ti už mezitím zmizli a tak jsem se vydal na
další osamocenou jízdu. Dnešní plán byl projet si malý okruh
východně od města. Po prašných cestách jsem projížděl
malinkými vesničkami, chrámy plnými opic a kusy posvátného
pralesa, až jsem dojel k řece. Ještě je potřeba zmínit, že jsem měl štěstí v tom, že jsem nenechal klíčky v zapalování. Jeden opičák měl v plánu mi s Růženou zdrhnout.
V období sucha by
se zřejmě měla dát přebrodit a kousek po proudu se tyčilo
několik rozestavěných pilířů mostu, ale dnes jsem se musel
dostat na druhou stranu jinak. Z domků na protějším břehu řeky
vyběhli dva kluci, převezli malou loďku na mou stranu a shodili
nájezdový můstek. Jeden z nich naskočil na
mou motorku a nalodil se, aby ji na druhé straně nastartoval a
vyvezl mi ji až do kopce. Parádní servis za 25 korun – akorát
si stěžoval, že mi nejde řadit.
Jak jsem si
procházel další zastávku, dřevěný chrám, docela mi vyhládlo
a tak jsem se chtěl porozhlédnout po jídle. V prvním domku mi
nabídli jen polívku, ve druhém na mě čuměli jako na vola, ve
třetím už zbyla jen rýže, čtvrtý vůbec nebyl restaurace, ale
policejní stanice a tak jsem asi až po půl hodině konečně našel
něco jedlého – i když jsem si to stejně musel vzít s sebou,
protože tam jsem to sníst nesměl. A tak jsem si rozbalil piknik u cesty, kuřecí s
rýží a pivko. Jako vždy jsem vytvořil
turistickou atrakci pro místní projíždějící okolo.
Nakonec jsem
přeskákal všechny díry v cestě, která mě dělila od “dálnice”
číslo 13 na sever a vyrazil do Tha Khaek.
Žádné komentáře:
Okomentovat