The Loop: Den druhý, blátivý

Den 73

Tha Lang -> Kuon Khan

Dali jsme si vydatnout snídani a poslední fotku, než se všichni utopíme v blátě. Nebo alespoň tak to vypadalo, když jsme majitelům hotýlku postupně všichni předali své foťáky s prosbou o fotku s motorkami. Vyjeli jsme po kamenité cestě, já to samozřejmě vedl, a tak když se za zatáčkou vynořila brána, zmáčknul jsem přední brzdu a okamžitě letěl přes řídítka. Celý rozklepaný jsem zkontroloval všechny končetiny a zjistil, že jsem přišel o levou žabku, která se mi nasunula až na holeň. Jinak jsem si ale odřel jen koleno a trochu ruce, takže jsme po chvilce mohli opět pokračovat, tentokrát jsem se ale radší zařadil doprostřed a trochu zpomalil.

Kamenitá cesta vytrvala ještě dobrých deset kilometrů, než se vytratila v bahně a bahno ve vodě. Sesouvající se svahy nám připravily pěkně hluboký zážitek a tak holky musely sesednout a každý z nás řidičů svým vlastním stylem postupně hopsal se strojem kupředu. Já se postupně odrážel nohama a využíval svojí nezdechající motorky k pomocné sile, aby mě vyhrabala z bahna. Karl si užíval toho, že má jen skůtřík, který může s plynem vést vedle sebe. Max na to ale šel úplně jinak, jeho motorka byla spíše tank. Přidal pořádně plynu a za řevu motoru projížděl největšími děrami. Odpružení to všechno s přehledem zvládlo a vždycky ho vypálilo kupředu.

Když už jsme se blížili ke konci nejhorší části, najednou mi motorka prostě chcípla a za nic nechtěla nastartovat. Zrovna kolem projížděl traktůrem s korbou, převážející asi pašované chráněné dřevo, podle toho jak ho schovávali. Nahodili jsem Růženu nahoru a přidělali jsme ji k „zábradlí“. Sednul jsem si vedle ní, abych ji při jízdě mohl utěšovat. Po cestě jsme potkali zapadlého off-roada, který se lanem nejdřív snažil vytáhnout o další auto, pak o strom a nakonec se vrátil zpět k autu. Kombinovanou silou všech předchozích metod se mu nakonec povedlo se z bahna vyhrabat a my mohli pokračovat okolo autobusu tvořeného prakticky stejným traktůrkem (motor na kolech) a vlečkou jako jsme měli my, akorát pasažeři místo toho aby se vezli, tlačili traktrůrek skrze nejhorší segmenty cesty.

Když jsme to rozvalili, mohli jsme jet i více než patnáct kilometrů za hoďku a to už opravdu přestávalo být pohodlné. S děrami si řidič moc hlavu nedělal a tak se desky vlečky postaraly o můj ztrplý zadek a o to, že Růženě zapadl stojan mezi fošny a my se ho pak asi deset minut snažili vytáhnout ven. Nakonec jsme ale dorazili do vesničky, kde mi mechanik za trochu přemrštěnou cenu motorku opravil, já si koupil nové botky a po chvíli potkal zbytek naší skupiny. Zbylých pár kilometrů cesty dělících nás od dalšího města už bylo bez problému, jen bahnitá cesta občas byla pěkně uklouzaná. No a museli jsme taky motorky nahodit na loďky, které nás převezly přes řeku.

Všechno zatím časově vycházelo a tak jsme vyrazili na cestu k jeskyni Kong Lor, která od nás byla pořád skoro sto kilometrů. Pěkně jsme si užili cestu klesající do údolí plných rýžových políček a opět stoupající v serpentínách k horám, které políčka lemovaly. Dorazili jsme k vyhlídce, ze které jsme si prohlédli, co nás nejspíš ještě čeká, pomalu se začalo připozdívat a před námi pořád bylo ještě dobrých čtyřicet kilometrů – cesta ale měla být bezproblémová. Krásná nová asfaltka až k jeskyni a hotýlkům přímo u ní.

Což o to, cesta byla opravdu pěkná a bez děr, ale byla schovaná pod vodou. Nejdřív byla voda všude okolo, pak se občas v malinké vrstvě přelévala přes cestu, dokud jsme nedojeli k částem, kdy už jsme zase výfukem dělali bublinky a pomalu se prodírali kupředu. Po asi dvaceti kilometrech už byla voda tak hluboká, že jsme nemohli pokračovat a museli se vrátit zpět. Za světla našich motorek jsme brouzdali hladinou a hledali patníky, které nám alespoň trochu naznačovaly, kudy můžeme jet. Já jsem si kus cesty vezl zadek na taktoru, ale ostatní už byli pěkně zničení a tak jsme pomalu bloumali k hlavní cestě a hledali nějaké snesitelné ubytování. Všude v okolí vyhrávaly karaoke bary a my si nakonec našli příjemný motel a užili pár pivek a večeři při svíčkách v restauraci bez elektřiny.