Motocyklujeme jedině za kapříky

Den 58
Sihanoukville -> Skuon

Ráno jsem si pořádně přispal, aby ze mě dovzlínaly poslední zbytky dusíku a já si tak mohl s klidem říct, že už nebudu mít dekompresní nemoc - až vystoupám na některý z místních kopců (některé i více než 100 m.n.m.). Včera mi Dennis z Dive Krámu doporučil pláž asi 10 km východně od města, tak jsem ji musel vyzkoušet a určitě je o hodně příjemnější, než kterékoliv místo přímo ve městě. Část zabraná obchody byla hodně krátká a pak už čekaly na turisty jen nekončící bílé písky omývané... vlnobitím způsobeným přehánějícími se bouřemi. No a tak jsem si dal Kafé Amerikáno a vyrazil na cestu na východ.

Většina turistů pozná z Kambodže buď jen Siem Reap a chrámy Angkoru, nebo k tomu přidá Phnom Penh a případně pár dní u moře a to buď v SihanoukVille, nebo v Kampotu. No a jelikož se nemůžu zařazovat k většině, musel jsem prozkoumat krom Battamangu a Koh Kongu i další méně turistická místa, speciálně východ země, který mě zároveň zavede k hraničnímu přechodu do Laosu. A taky k řece Mekong, která charakterizuje velkou část východní části země a dostupných turistických atrakcí. Namísto historických chrámů jsem se tedy pomalu připravoval na setkání s divočinou.

A ještě jsem ani nestihl vyjet z města a divočina si ke mě našla cestu ve formě divoké dešťové přeháňky, která mě zahnala do kavárny uprostřed polí. Za 7,50 Kč jsem si dal Sprite s ledem – což pořád beru jako férovou cenu a občas by mě opravdu zajímalo, jak vůbec můžou takovými cenami uživit rodinu. No ale každopádně jsem se pak ještě dostal zpět do města, kde mi už zase došel benzín (potřetí) a tak jsem tlačíl motorku k nejbližší benzínce – přinejmenším 50 metrů. I malinká města mívají okolo 10 až dvaceti benzínek rozdílných velikostí, tak si dokážete představit, kolik jich je v hlaním přístavu. Po cestě jsem ještě projel kolem svářecího obchodu a tak jsem si konečně nechal opravit konstrukci na motorce, takže mám opět obě strany a ty jsem si nechal taky pořádně zpevnit, abych je zase někde nenechal. A taky jsem si nechal přivařit větší konstrukci na horní část, jen tak pro parádu, nebo až budu chtít někam odvézt dvě kozy a koně.

Stále se mi ještě nepodařilo odjet z města a na kopci mě zastavila policie, nechala mě přejít si na druhou stranu, kde stál jediný strážník mluvící anglicky a tím pádem způsobilý k podvodům na turistech. Jelikož jsem o tomhle už slyšel nesčetněkrát, ukázal jsem mu řidičák, bylo mi sděleno že není mezinárodní a “pokutu” jsem usmlouval z deseti dolarů na pět. No a pak se se mnou mile rozloučili, zeptali se odkud že to jsem, kam jedu, jak se mám a jak se mi líbí v Kambodži – kdybych nemusel uplácet policajty, bylo by to o kousek lepší, ale na plnou hubu jsem to samozřejmě neřek.

Konečně jsem se vyhrabal z města a začalo mě krásně přažit polední kambodžské slunce. První destinace byla Kampot (Kompot?), za občasného předjíždění turistů na vyjížďce ze SihanoukVille dorazil až do cíle, který jsem stejně jen projel a vydal se dál směrem k Phnom Penh. Občas sprchlo, občas jsem se zastavil kvůli fotce a občas jsem se málem srazil s protijedoucí motorkou, ale jinak se opět nic zajímavého nestalo a dorazil jsem úspěšně až do hlavního města.

Tentokrát mi to tolik nevadilo, protože to bylo prostě po cestě a nemohl jsem se mu nijak vyhnout. Po dlouhé době jsem se dostal na tříproudovou cestu plnou aut, kterými nebyly jen Toyoty Camry nebo jeden ze tří druhů pick-upů brázdících kambodžské cesty. A po hodince proplétání se semafory jsem se dopracoval až k mostu přes Mekong. Tedy nejdřív jsem se dopracoval ke kruhovému objezdu hned před ním, kde mě překvapil pohled na polonahou postarší hodně opálenou ženu s povislými dredy a prsy. Ale asi je to tady normální a celý měsíc jsem měl jen "smůlu". Napojil jsem se na rozestavěnou dálnici a mou cestu přerušila až tma.

Jelikož mi nesvítí zadní světlo a přední kontroluju tím, že před něj dám ruku (světlo se také velmi kvalitně ztrácí v místních dírách), rozhodl jsem se zase dnešní cestu přerušit před mou původně určenou destinací, Kampong Cham. A tak jsem zastavil už ve Skuonu. Tedy, zastavil bych už dříve, ale v žádné z předcházejících vesniček neměli žádné ubytování. V pokoji jsem zase objevil OK kondom a do pokoje hned naproti mě se nastěhoval velmi podezřelý pár... kambodžské hotely mě nepřestanou udivovat.

A teď tedy trochu nudných informací, časem "možná" přibydou i obrázky:

Snídaně: Klasická kambodžská bageta - bageta s paštikou, okurkou, listem a kondenzovanou paštikou, zalitá sojovou a chilli omáčkou (4000 Rial / 20 Kč)

Oběd: Klasická kambodžská bageta (2000 Rial / 10 Kč)

Svačina: Knedlík – po kambodžsku – s vajíčkem a podivnou směsí masa a koření (2000 Rial / 10 Kč)

Večeře: Rýže s rybím mixem s okurkou a další zeleninou (3000 Rial / 15 Kč)

Pivo: Black Panther – Stout s obsahem 8% alkoholu (4000 Rial / 20 Kč)

Ubytování: Bezejmenný Guest House ve skuonu – 6 USD (120 Kč)

Ujeto: 290 km (4270 km)

Benzín: 17 USD (340 Kč)