Den 64
Pakse
Abychom se tedy
dostali k té kávě – předchozí večer jsem si sednul do
náhodné restaurace a překvapila mě nabídka kávy – od espressa
přes kapučíno, laté a pak varianty s ledem - to určitě není
asijský standart. Většinou si můžu dát kafe a nebo kafe se sladkým mlíkem. Odvážil jsem se, jedno kapučíno si
objednal a nestačil jsem se divit, jak bylo luxusní – asi to
bude tím, že v nedaleké Bolavenské náhorní plošině se pěstuje
jedna z nejlepších a zároveň nejdražších káv na světě.
Takže ráno jsem se rozhodl, že si to pořádně užiju a vyrazil
jsem do nejluxusněji vypadající kavárny a dal si “koláč dne”
s velkým kapučínem – ideální to způsob jak započít den.
Obzvlášť, pokud
máte v plánu se vlastně celý zbytek dne flákat. Ale abych to
nepřeháněl, vyrazil jsem na místní mix mezi tržištěm a
evropským obchoďákem – takže k tržišti přibyly eskalátory.
Nakoupil jsem vybavu a vyrazil na výlet. Nazul jsem svoje žabky
Apple, na hlavu sluchátka Monster Dr. Dre, oči zakryl brýlemi Ray Ban a
naskočil jsem na svou Hondu značky Thailand s motorem Landa.
Netrvalo dlouho, než jsem zjistil, že brýle nejsou zrovna
větru/prachu vzdorné a tak když ještě k tomu začalo pršet,
svůj plán na výlet jsem zapíchnul pod první střechou, kterou
jsem potkal. A ta patřila kadeřnictví a zastřihávárně ušních
chloupků. Samozřejmě jsem jako turista vzbudil rozruch a ihned mi
byly nabídnuty služby, ty jsem odmítl a naznačil, že se
chci pouze ukrýt před deštěm.
Ale když déšť
nepřestával, rozmyslel jsem si to. Né, že bych si nechal
vystřihávat uši, ale vlasy už se mi pomalu ani nevešly do helmy
a tak nějaké ostříhání neuškodí. Za pomoci našeho společného
slovníku čítajícího dobrý den jak v Laosštině, tak v
Angličtině, jsme se nakonec dobrali zdárného výsledku a já mohl
v nyní již bezdeštné atmosféře vyrazit zpět do města. Po
cestě jsem si ještě vyfotil pár chrámů a zlověstně
vypadajících koťat a ukončil tento příjemně odpočinkový den.
Žádné komentáře:
Okomentovat