Zapadající slunce osvětluje
nekonečnou šachovnici rýžových políček. Na každé z nich
dohlíží osamocená palma. Po úzké vyvýšené cestě se s křikem
nevyladěného jednoválce ženou vpřed dva cestovatelé, pokukují
po polích a přes hledí helem jim přebíhají stíny vzdálených
palem. Na čerstvě přivařených stojanech svítí zelený,
oranžový a červený pytel. Zadní kolo téměř líže blatník a
tlumiče se skřípěním vykrývají výmoly v cestě.
Stmívá se a všude se rozsvěcejí
fialové zářivky, lákající brouky a komáry na svou zář. Skrz
prašná oblaka lehce nasvětlujeme zem a z dálky nás všemi
barvami osvětlují světla kamionů.
Hotel v Kampot Thom – vycházíme
schody a po obou stranách chodby poletují stovky a tisíce broučků.
Sedím na posteli, do zvuku cikád
štěká pes a já nohou zašlapávám co zrovna prochází kolem.
Blíží se vrchol výletu a s ním chrámy Angkor Wat.
Žádné komentáře:
Okomentovat