Aneb cesta tam

Pátek večer, popíjíme a youtubujeme u sousedů a konečně se loučím s Brnem (napopáté to snad už konečně vyjde). Kolem půlnoci vyrážíme na párty... Livingstone - klasika, nikdy nestoji za nic a vždycky tam člověk málem dostane přes hubu. Původní plán byl (můj původní plán) byl zastavit se jen na chvíli. Přecijen si potřebuju ještě sbalit věci a zítra ráno mám v 10 odjezd autobusu do Prahy. Bohužel kolem 5. hodiny ranní už to vypadá, že dneska toho moc nenaspím - nakonec končíme v 8 hodin ráno v McDonaldu a dáváme si jejich hnusnou snídani, která stabilitě mého žaludku asi příliš nepřidá. Doma se jen rychle pobalím, a vyrážím na bus asi 40 minut před odjezdem (pro nezasvěcené, cesta k autobusu trvá asi 5 minut). Jinak bych už asi nebyl schopen udržet otevřené oči. Hned po nástupu usínám a probouzím se v Praze. V 15:50 pak odlétáme směr Dubai.

Atlantis hotel na palmovém ostrově

Hned poznáváme, že Emirates svou pověst nejlepší letecké společnosti nezískaly pro nic za nic. Všechna jídla, která jsme během letů dostali jsou vynikající a obsluha kolem nás pořád pobíhala a nabízela nám vše od džusu po whiskey (druhou zmíněnou jsme se hodně rychle naučili využívat). Přes pokusy o rozumný spánek jsem toho tentokrát v letadle moc nenaspal a tak jsme se po příletu do Dubaie rozhodli, že se pro jistotu opět v hotelu neohřejeme a že vyrazíme na ranní trip po městě. Než jsme odešli z letiště, stihli nám ještě pro jistotu naskenovat oči, abychom tak doplnili jejich databázi. (Jen tak mimochodem, než letadlo dojelo od příletové dráhy k terminálu, trvalo tak 20 minut a než jsme pak došli k odbavení, takových 20 minut padlo určitě taky... ještě že mají urychlovadla na zemi :) )

Dubaiské panorama

Vyrazili jsme v 5:30 a řidič nás docela rozumnou angličtinou provedl po městě - od nejvyšší budovy světa po šílené palmové ostrovy (dneska už se dostavuje 3.), kde jeden dům stojí 8 milionů dolarů a má svou vlastní pláž. Dali jsme si pauzu u hotelu Atlantis, kde prozměnu nejdražší pokoj stojí 36 000$ za noc. Poté už jsme se vydali zpět na letiště a na 13 hodinovou cestu do Sydney.

Po dvou dnech téměř beze spánku už to v letadle nebylo tak špatné a tak jsem se budil pouze na jídla - myslím že celkové množství zákusků, předkrmů a svačin bylo dimenzováno pro možnost přepravy i pro Američany, protože normální člověk tohle prostě nemůže sníst. V Sydney si dáváme hodinovou pauzu a poté pokračujeme směrem Aukland, kde nás vítá příjemnych 25 stupňů a docela agresivní slunce. Z obrovského dvoupatrového Airbusu 380 tak přestupujeme do klasického Boeingu 737 a vyrážíme na poslední část cesty směrem Wellington.

Nejvyšší budova světa - Burj Khalifa se svými 828m

Po příletu a vyzvednutí zavazadel nás taxikář úspěšně vyhodil u špatného hotelu a tak jsme si všechny kufry museli převézt do jiného hotelu velmi podobného jména, který je sice asi 200m daleko, ale těch 200m provází konstantní stoupání okolo 30°. Spocení a voňaví dorážíme k recepci a všichni rovnou míříme do sprchy. Zkontaktovali jsme se se skupinkou, která přiletěla před měsícem a zaskočili si na krátkou návštěvu. První den jsem pak zakončil příjemným 9hodinovým spánkem, který však ani vzdáleně nestačil pokrýt deficit posledních dní...

Kompletní seznam pozřených jídel a drinků:

2x oběd v letadle

2x snídaně v letadle (prakticky to stejné jako oběd)

2x svačina v letadle

1x svačina v hotelu v Dubai

1x snídaně v hotelu v Dubai

1x Pilsner Urquel

2x whiskey s kolou

1x gin s tonicem

1x nějaký sladký drink

nepočítaně džusů a balených vod